Expedice sever: ČR – Baltské moře 2018

Den první 28.7.2018

Na začátek: Dlouhá únavná cesta, která začíná okolo půl čtvrté ráno a pak několika vlaky do Liberce 11:30. Účastní se Honza, Michal, Zdenda a Vítek, jenž není vidět, neboť dospává.

Zahřívací cesta Libercem a kopcovitým okolím, trefit se na správnou cyklostezku bylo docela problematické. Foto s Ještědem v pozadí.

Klášter Marienthal, město Zhořelec (Görlitz) a hasičské oslavy na náměstí.

Opět pauza za Lodenau u hráze na Lužické Nise, bylo hrozné vedro, pitná voda docházela a Honza už se po ní začínal shánět. Tehdy jsme měli do cíle ještě 36 km. Mělo však přijít mírné ochlazení z nebes …

Zde v Sagaru nás lapila jedna z mnoha lokálních bouřek, avšak před slejvákem jsme se včas ukryli.

První bivakování u příjemného a německy velkorysého odpočívadla na cyklostezce Odra-Nisa (D12-Oder-Neiße) u Köbelnu za Bad Muskau (Mužákovem).

Den druhý 29.7.2018

Dobrá příležitost postavit si luxusní přístřešky. Po zvolení místa měli Honza s Michalem postaveno hnedle. Vítkovi trvalo déle vybrat místo a koncepci stavby, ale odměnou byl stabilní a prostorný bivak (s větrnou odolností do Beaufortova stupně 6). Zdena nic neřešil a lehl na stůl jako pan domácí. Hlavní ranní úkoly jsou: balení věcí, snídaně (bez Zdeny), údržba kola.

Za pár km jsme okusili Polsko. Příroda pěkná (bory na videu), úseky cyklotras okolo a ve vsích často příšerné. Následoval dobrý polský oběd v restauraci Rancho u obce Sękowice, poblíž Gubinu. Gubin (Guben) má moc pěkné nábřeží (foto není).

Drobná pauza v parčíku v Eisenhüttenstadtu (Městě železných hutí), kontrola pozic – ano, jsme mimo cyklostezku a pojedeme zkratkou podél silnic, protože … Opět bylo tu dobu děsivé vedro, o pár km dále jsme se tedy přes tichý nesouhlas Zdeny a blížící se večer (tj. opětovné zpoždění) stavili na zmrzlinu v Ziltendorfu a prohodili pár německých slov. Po projetí Frankfurtu jsme se opět dostali na krásnou cyklostezku D12. U Lubuše (Lebus) by to Honza už nejradši zapíchl na břehu Odry s krásným odpočinkovým místem, avšak převážila shoda, že pojedeme do plánovaného cíle.

Cesta z Lubuše po D12 po hrázi kolem Odry byla nádherná (asfaltem i přírodou) a zbylých 23 km do Kostřína (Küstrin) nám uteklo velmi rychle. Pro zkušeného cyklopoutníka Michala to ovšem byla už nudná krajina, podobné si užil vloni cestou do Itálie.

Zde v malém, ale vybaveném kempu už doplňuje energii každý, co hrdlo ráčí. Navíc s lekcemi němčiny zdarma. I zde potkáváme české turisty, kteří dorazili až kolem 21. hodiny. Večerní menu: Pivo, pivo, pivo, pivo, losos (Lachs) se zeleninou.

Den třetí 30.7.2018

A v pondělí znova na cestu. Nejbližší hvězda praží od časného rána. Hned za Kostřínem se polská Warta pojí s Odrou.

Zde na tržnici, takřka v nejzápadnějším bodě Polska, jsme si poručili oběd. Honza vycítil, že Zdenovi nebude další pauza příjemná a Honzovi, že nebude příjemné se hnát hladový v nemilosrdném letním dni a nabídl Zdenovi, zda nechce jet napřed – myšleno sám do plánovaného nocležiště. Zdenda to přijal. (Ano, nehledejte za tím žádné scény či dramata.) Vítek by sice taky prodléval méně často, avšak případnou jízdu potmě považuje za zpestření a hlavně dobré jídlo v polské restauraci nemůže odmítnout, stejně jako Michal.

Na této cestě jsme se málem střetli s tamním ostříleným cyklistou a dali jsme se s ním do řeči (tedy hlavně Honza). Pán nás pár km vyvezl poté, co přepnul svůj elektropohon na vyšší otáčky. Nakonec jsme se s ním s díky rozloučili a pokračovali mimo D12, která se od řeky na čas vzdalovala.

Podél řeky jsme dorazili k rozhledně, kde jsme potkali početnou skupinu českých cykloturistů a cykloturistek, jistě zkušených.

A opět pauza na svačinku – nákup v Lidlu ve městě Schwedt (všimněte si hygienických podavačů pečiva). Na další fotce loďka na plavebním kanálu za městem.

Poslední občerstvovačka dne (slovy Michala: dali sme Tyskáča) v polském městě Gryfino, doplnění vody a konzultace místa pro nocleh se Zdenou po telefonu. Byl asi 2-3 hodiny napřed a najezdil o dalších >15 km navíc v rámci mise průzkumu terénu. Zbylý úsek z Gryfina do vsi Stare Brynki byl vcelku bizarní – rozbité cesty, nebo cesty z velkých žulových kostek – Vítkovo kolo se na nich málem rozpadlo skoro jako některá okolní obydlí – a také tmavá auta značek BMW, Audi, VW Passat apod. Scenérie podobné jako na našich výletech v Rumunsku. Po shledání se se Zdenou nám byl podán ucelený obraz o možných místech noclehu, jejich výhody/nevýhody, poznatky o místních ovocných dřevinách, výskytu mravenců a mnohá další doporučení.

Den čtvrtý 31.7.2018

Přes noc a během rána jsme se též dozvěděli mnohé o tamní zvěři, hmyzu i třídě pavoukovců. Honza zvolil místo pro kolo a oděv velmi nešťastně. Pavoukovci z rodu klíště (Ixodes) zase pořádali závody na Zdenovi, snad chtěli ochutnat jeho krev sladkou od limonád a sušenek.

Kontrola trasy u veřejné mapy – směr Štětín. První písčité cesty – pro některé zatím zábava, avšak postupně tuhnou rysy a někdo na to fakt nemá nervy. I tlusté pláště pánů H&M jsou neúčinné.

Jeden z mnoha nezapomenutelných písečných úseků.

Odměna za ty srance před chvílí.

Odpočinek na pláži v obci Lubcyna u jezera Dąbie [dombje], které leží na východní větvi řeky Odry. Dále úsek cesty do Štětína, kde byly cesty ještě relativně bezpečné. Štětín (Szczecin), to je pro cyklisty dopravní peklo.

29er Juan Carpintero de la Montaña Estrella se nechává zvěčnit pro svou milovanou (fanynky, nezáviďte). Señor má před sebou ještě nejméně polovinu etapy, tempo však volí tréninkové, aby netrhal peloton a kromě milované už pomýšlí na dobré umístění na Vueltě. V tomto místě se peloton zastavil načerpat vodu a na tamního obyvatele udělal señor Juan takový dojem, že mu dal okurky (ogórki) pro celý peloton zdarma.Pokračovali jsme po silnici první třídy. Nákladní a ostatní auta nás lecky předjížděla dost riskantně, ale postupně jsme si zvykali a ještě jsme si takových silnic v Polsku měli užít mnoho. Směřovali jsme do Volyně (Wolin). Pozor – nezaměňovat město Volyň (Wolin) se stejnojmennou oblastí na západní Ukrajině (Волинь, Wołyń). Ve městě jsme navštívili Biedronku a probrali turistická témata s německými cykloturisty z Berlína.

Závěrečný úsek směrem k moři. Fotografie se slanou vodou na mnoho způsobů. Že jsme za 4 dny dojeli k moři – to nám stačilo ke spokojenosti.

Den pátý 1.8.2018

Kemp Tramp byl docela zaplněný, avšak vmáčkli jsme se. V chatce opodál nečekaně rodina z Česka na dovolené. Kemp je vybaven klubovnou, hrami, restaurací, bufetem – neměli jsme čas vše využít.

Někteří dobrovolně hlídali kola.

Po opuštění kempu jsme se vydali poznávat pobřežní oblasti. Zvláště to, co zbylo po válce a také z období ochrany míru na pobřežních útesech. Fyzicky toho nezbylo mnoho k vidění (Česko má více co ukázat), přesto jsme museli zhlédnout každou železobetonovou ruinu.

Nákup v Nowogardu, kde jsme nakonec do restaurace nešli. Jídlo jsme si radši dali v altánu u zarostlého fotbalového hřiště (a že je takových v Polsku hodně!). Následovaly cesty terénem. Poté pauza ve Węgorzynu ve stínu u pizzerie, chvíli silnice a zas terén. Obří pískovna asi dodává písek na všechny okolní cesty – že by polský způsob úpravy cyklostezek? Zanedlouho jsme museli dát pauzu v ABC v obci Mielenko Drawskie (podle mapy jde asi o vodáckou oblast). Po troše závodění na rychlém asfaltě večer pizza v Kališi Pomořanském (Kalisz Pomorski).

Zase otravné kostky ve vsi hned za Volyní. Možná, že tam někde na nich Vítek vyklepal svůj sandál. O kousek dál na poli větrné turbíny. Zde jsme se napůl neplánovaně usídlili na večer u jezera Przybiernowského, neboť Vítek si všiml, že nemá sandál, tak se ho jal hledat těmi hrbatými a písčitými cestami nazpět. Čekající mezitím rozdělali oheň a nakonec jsme všichni skromně, ale dobře zatábořili.

Den šestý 2.8.2018

Snídaně u jezera.

Nákup v Nowogardu, kde jsme nakonec do restaurace nešli. Jídlo jsme si radši dali v altánu u zarostlého fotbalového hřiště (a že je takových v Polsku hodně!). Následovaly cesty terénem. Poté pauza ve Węgorzynu ve stínu u pizzerie, chvíli silnice a zas terén. Obří pískovna asi dodává písek na všechny okolní cesty – že by polský způsob úpravy cyklostezek? Zanedlouho jsme museli dát pauzu v ABC v obci Mielenko Drawskie (podle mapy jde asi o vodáckou oblast). Po troše závodění na rychlém asfaltě večer pizza v Kališi Pomořanském (Kalisz Pomorski).

Čtvrteční ubytování na nás čekalo u říčky Korytnice za pár zlaťáků. Pohodička, až na ty komáry.

Den sedmý 3.8.2018

Z divočiny přírody do divočiny velkoměsta Poznaň. Dostat se tam bylo tak náročné, že se ani nechtělo fotit ten terén, ani ty záseky v písku (Honza si však jistě vzpomene). Hned na předměstí Poznaně nás čekala znenadání ukázka pálení gum (aneb nakoukání do polské kultůry na obědnávku slavnoj moravsko-českoj národu). Na chvíli jsme si odpočali až ve starém městě v hospůdce Za Kulisami – měli i česká piva a hráli tam Blue Effect.

 

Kemp Malta v Poznani. Pole namiotowe nebylo zrovna velké, ale byli jsme tam včas, takže i Zdena nakonec našel flek pro zamknutí svého drahého terénního korábu.

Den osmý 4.8.2018

Sobotní pomalý rozjezd kvůli opravě nosiče a nakupování. Ve městě Šrem (Śrem) jsme byli zajímaví pro tamního cyklistu, a tak poznamenal, že vlastnil skvělé české kolo Superior. O šlápnutí dál jsme si dali na chuť oběd v italské restauraci (italský předkrm nás překvapil, nečetli jsme totiž toto: https://blog.vinodoc.cz/2014/04/10/stolovani-v-italii/). Jelikož jsme museli kompenzovat zpoždění, vedla naše trasa i kolem pozoruhodně ztvárněné vodárenské věže z roku 1906 a poté po silnici 1. třídy s úzkou krajnicí.

Večer jsme zvolili pozdní bivakování u rybníka za Žmigrodem čili Trachenberkem (Żmigród). Večeře na betonové hrázi byla vynikající. Dali jsme špeka… s těstovinami a kvalitní uzeninou, kterou v Česku nenajdete. Zdena pak ještě za tmy před rozbřeskem vyrazil na svou sólo cestu domů. Dorazil prý kolem 15:30 do podhůří Jeseníků.

Den devátý 5.8.2018

Jak Honza ukazuje – tam už je Vratislav (Wrocław). Z roviny ční 212 m vysoký Sky Tower (nejvyšší dům v Polsku), je to k němu 22,5 km vzduchem. Ještě pózující čekanky s 2 cestovateli a vyrážíme po rychlých rovných silnicích a nových rychlých cyklostezkách do městské džungle.

Přejíždíme větvící se Odru, pod budovou vjedeme do starého města, projedeme kolem radnice na Rynku a valíme dále, i kolem Sky Toweru. Ale na svačinku v parku se také čas našel.

Střelín (Strzelin) – město s krásnou květinovou výzdobou. Tam jsme si dali 2 hodinkovou pauzu na oběd v pěkné jídelně. Honzovi to však zatím moc energie nedodalo.

I když Vítek s Michalem projezdili celé městečko, otevřenou hospodu nenašli. Nakoupili tedy v supermarketu Polo. Honza pak akorát dorazil v 17:45. Ještě závěrečné společné foto a pak už cesta Honzy a Michala do Javorníku, kde si cestovatele vyzvedla Honzova milá už paní.

Den desátý 6.8.2018

Vítek pokračoval směr nádrže Kozielno a Topola na Kladské Nise a poté do kempu Topola. Tento kemp jakoby se zastavil v čase před 50 lety, ovšem cena za pobyt byla příliš současná. Hlavně, že tam byla elektrika. Příroda – nádhera.

V pondělí ráno naplánovaly Mapy.cz trasu a jelo se. Navržený profil trasy byl děsivý a ve skutečnosti byly ty kopce snad ještě horší. Hned za bývalým hornickým městem Złoty Stok se silnice začala zvedat a kroutit. Nutná pauza se dala využít na foto pcháče obecného a jeho opylovače. Navíc, když se za vrcholem cesta zvrhla do prudkého klesání, kolo se div nerozpadlo, protože hladký asfalt vystřídal asfalt-trhanec. Následoval průjezd Landekem (Lądek-Zdrój) a poté po pár menších, ale výživných kopcích Kladská Bystřice (Bystrzyca Kłodzka) a pořádný oběd v bistru. Náměstí se tam rekonstruuje, ale všude se dá projet na kole. V infocentru najdete mnoho tipů na výlety.

Ad značka: Drogy do školy jsou skoro v každém městě, i ve Štětíně si chtěl pán o drogách povídat, nemohli jsme se však zdržovat.

Návštěva lázeňského města Długopole-Zdrój (tamní kyselku si můžete nechat nacvrkat do flašky, jste-li trpělivý člověk, je pitelná). Poté už cesta do pekelného kopce na úplně nejlehčí převod (pod vrcholem ostružinová hostina) a přes hřeben dolů fičák do údolí Divoké Orlice (na fotce z mostku vidíte, jak je divoká) a konečně do rodné země.

Kolem Žamberka následovala další série kopečků a pak po cyklostezce kolem trati z Brandýsa nad Orlicí domů. Ještě foto vzdáleného kostela ve Slatině ve večerním světle a pak už jen cíl. Po odstrojení sebe i kola se dokonce zjistilo, proč se ohnulo a utrhlo zadní světlo. Nosič se cestou a váhou unavil a klesl. Jistě se na něm podepsaly proklaté hrbaté polské cesty.

Nakonec přidejme nákres ujeté trasy na mapě a jejího výškového profilu. Poslední 10. den v záznamu už jel Vítek sólo. Honza, Michal a Zdena stihli dojet do svého cíle už v neděli.

Comments are closed.